„Pódloch“ v Padochově.

V roce 1848 se v revíru objevili noví těžaři a začali urychleně hloubit důl Františka v Padochově na levé straně Neslovického potoka. Byli to bratři Kleinové, Lehner a Petříček. Důl hloubili v blízkosti bývalého dolu Mašina těžařů Müllerů, který byl od roku 1820 ponechán v klidu.

V roce 1820 došlo k důlnímu neštěstí na dole Barbora, zahynulo 10 horníků a 19 jich bylo přiotrávených. Do Barbory se tehdy fáralo Mašinou. Po protokolárních vyšetření neštěstí se došlo k závěru, že k neštěstí došlo proto, že v důlním poli Mašiny zuřil několik let požár, který vyvinul otravné plyny. Báňské hejtmanství nařídilo důl uzavřít, což těžaři Müllerové dodrželi.

Jenže po několika letech se rozhodli znovu šachtu otevřít a těžit. Důl po roce 1852 modernizovali, znovu prohloubili. Jenže těžaři Františky zanedbávali větrání svých důlních pracovišť. Báňské hejtmanství nařídilo těžařstvu Františky vybudovat novou větrací šachtu a těžařstvo proto 15. 10. 1858, pár desítek metrů na jihozápad od Františky, hned za silnicí na pravém břehu Neslovického potoka, zarazili novou větrací šachtu - vrtnou díru (asi 100 m hlubokou), což se německy řekne Bohrloch. No a odtud získala šachta název Bohrloch.

Jáma Bohrloch byla dokončena jako větrací a také jako lezní oddělení pro důl Františka. Na této jámě byla umístěna i rezervní nádrž na zásobní olej pro závod, v té době se používaly olejové lampy, tedy otevřený oheň, ale po výbuchu v roce 1860 byly již tyto lampy s košíčkem a na klíček a zhaslý oheň směl zapálit již jen sám revírník-štajgr. Později, asi od roku 1903, se začaly používat lampy benzinové.

Na Bohrlochu byla také zřízena obývací místnost, ve které bydlel manipulant, později dílenský mistr. Bohrloch sloužil jako shromaždiště havířů před sfáráním, tedy jako zapisovna a lampovna. Před sfáráním se všichni havíři za vedení nejstaršího z techniků pomodlili Otčenáš a Zdrávas a teprve potom byl proveden jmenovitě zápis a havíři odcházeli na šachtu. Do dolu se sjíždělo a vyjíždělo po předchozí prohlídce jámy dvěma havíři. Fáralo se po sedmi lidech. Po vyfárání, protože v té době nebyly žádné koupelny na šachtách, odebral se každý v pracovním oděvu domů, tedy v černém.

Do kdy přesně fárací a větrací šachta Bohrloch sloužila zatím není známo. Zřejmě do velké modernizace dolu Františka. V létech 1904 byla na Františce odstraněna dřevěná konstrukce těžní věže, postavena nová strojovna s novým těžním strojem a železná konstrukce nové těžní věže (letopočet na štítě 1903).

Pak byly provozní budovy šachty Bohrloch přestavěny na byty, ve kterých se za tu dobu vystřídalo několik rodin a bydlí se zde až do dnešních dní. Obytné budově a celé této části se až do dnešních dní lidově říká „Pódloch“.

Sestavil M. Růža