Když jsme se vydali před několika roky po silnici od Padochova nebo Oslavan směrem na Zbýšov, v údolí potůčku, který přitéká od Neslovic, bylo osamocené stavení. První, co neznalého cestovatele napadlo, je, že jde zřejmě o myslivnu. Ale není tomu tak, bylo to kdysi důležité místo související s těžbou uhlí, byla to čerpací stanice, kterou místní nazývali nejprve „Mašinka", později „U Ryškových".
Tento místní název vznikl proto, že vodní čerpadla obsluhovaly dvě generace Ryšků. První, kdo tento úkol vykonávali, byl pan Moric Průša a pak Brablencovi. Po nich nastoupil pan František Ryška, po jeho smrti pokračovala jeho žena Marie a konečně pak dlouhá léta obsluhovala čerpadla jejich snacha paní Julie Ryšková.
Budova čerpací stanice byla postavená před 149 léty, v roce 1872 a to těsně u Neslovického potoka na rozhraní katastru obce Padochov a Zbýšov před zbýšovskými serpentinami. Hranici katastru tvořil malý potůček, tekoucí ze západní strany od Zbýšova, ve směru od bývalého dolu Barbora. Protékal pod silnicí a směrem východním pokračoval přímo k Neslovickému potoku, kam se vléval. Čerpací stanice stála těsně nad tímto potůčkem, tedy v katastru obce Zbýšov, pod potůčkem již byl katastr obce Padochov. Samotu nazvali „Mašinka" a budova nesla číslo popisné 76. Byl zde i byt pro obsluhu čerpadel.
Stanici vybudovali tehdy noví majitelé bývalých dolů, vídeňská Innerberská společnost. Po koupi oslavanských mullerovských dolů v roce 1869, ke kterým patřily především doly v jižní části Zbýšova, začala Innenberská společnost budovat na dole Anna novou třídírnu uhlí a novou koksovnu. V dubnu 1871 zahájili ostravští zedníci pod belgickým vedením výstavbu koksovny. Zakázku na stavbu kotlárny a budovy prádla získali stavitelé Rudolf a Václav Hansovi z Ivančic. Získali také zakázku na výstavbu řady domů ve Zbýšově, tak zvané dělnické kolonie Majrov, kam se první obyvatelé stěhovali právě před 149 léty (1872).
Na dole Anna bylo po dokončení prací v listopadu 1872 dáno do provozu 100 koksových pecí typu Gobiet, dva komíny, 201 metrů dlouhá nakládací rampa, parní stroj o 8 koňských silách na vytlačování koksu a prádlo uhlí s drtičem o výkonu 400 tun za 24 hodin. Oba provozy potřebovaly vodu a především nové uhelné prádlo, kde třídění uhlí probíhalo mokrou cestou. Voda čerpaná z Neslovického potoka byla přiváděna na důl Anna potrubím dlouhým 948 metrů.
Ihned po uvedení čerpačky do provozu podal padochovský obecní výbor Innerberské společnosti protest proti odebírání vody z potoka. Došlo k jednání a správa dolů odsouhlasila, že za každou koksárenskou pec v provozu bude platit padochovské obci jeden zlatý ročně. Pecí bylo v provozu tehdy 50, obec dostávala 50 zlatých.
Při praní uhlí (uhlí je lehčí než hlušina) docházelo k oddělení těžšího kamene od lehčího uhlí a nejdrobnější uhlí a uhelný prach byl vodou odnášen. Takto znečištěná voda byla těžařskou společností vypouštěna zpět do Neslovického potoka. I z tohoto důvodu hned od počátku docházelo ke sporům s obcemi, kterými potok protékal.
Starý potok, jak tomuto potoku místní občané říkali, tekl kolem padochovského dolu Františka, pokračoval směrem jižním v blízkostí padochovských skal, pak se prudce stáčel směrem na Oslavany a pokračoval pod lesnatou strání, které se říkalo Amerika a vléval se u bývalé štoly Xaver a šachty Charlotta do potoka Balinka. Takže znečištění potočního koryta pokračovalo až do řeky Oslavy, kam Balinka ústí. Hustá černá voda znečišťovala potok v celé délce a také řečiště Oslavy až k cukrovaru.
Padochovský obecní výbor vznesl opět protest a když nepomohlo přímé jednání, obrátil se na báňský úřad. Komise prošla povodí potoka až do Oslavan a zjistila, že stížnost je oprávněná. Nařídila provoz prádla zastavit. Innerberská společnost musela vybudovat na dole Anna nádrže na zachycování uhelných kalů a teprve potom zčištěnou vodu pouštět do potoka. Za tímto účelem bylo vybudováno sedm odkalovacích jímek.
Po dvanácti letech působení v revíru Innerberská společnost zakoupené doly prodala. Její záměr, pro který doly koupila, tedy vyrábět zde kvalitní koks, se nenaplnil. Předpokládala, že koks vyrobený ze zdejšího uhlí bude sloužit pro její právě budované rozsáhlé železárny ve Schwechatu u Vídně. K tomuto účelu také dobudovala v roce 1873 z dolu Simson na důl Anna železniční vlečku. Měla tak připravené ideální podmínky pro zamýšlenou přepravu koksu do Vídně. Avšak koks vyrobený z vytěženého zdejšího uhlí byl sice výborný, ale pro metalurgické účely se nehodil, proto společnost doly prodala a opustila revír. V roce 1882 patří již tyto doly Rosické báňské společnosti v Božím Požehnání. Ta rozhodla těžbu z dolu Anna převést na důl Simson a zrušit i provoz nevyhovující koksovny a třídírny a vybudovat novou třídírnu uhlí u dolu Simson.
Bývalý hlavní vodohospodář Rosických uhelných dolů pan ing. Josef Dragoun potvrdil, že pro výtlak vody z čerpací stanice bylo tehdy použito litinové potrubí temované dřevem a ještě v 60. letech bylo toto potrubí stále v provozu. Čerpaná voda tehdy sloužila pro zásobování bytů na Barboře, tedy jednopatrové budově, ve které po uzavření dolu byly zbudovány byty pro šest rodin. Jako zásobník sloužil objem vody v potrubí k Anenské.
K pitným účelům tehdy používali asi vodu ze studánky ve svahu pod Anenskou. Čerpanou vodu také využívali obyvatelé čtvrti Anenská k zalévání zahrádek. Tehdejším zdrojem vody byla už vybudovaná studna, která se nacházela asi 30 metrů od čerpačky v nivě Neslovického potoka - proti proudu. Po vybudování prvního zbýšovského koupaliště sloužila tato voda také k naplnění bazénu a po jeho naplnění se voda už jen doplňovala. K tomuto účelu město Zbýšov vybudovalo od bývalé koksovny na koupaliště vodovodní potrubí. V letech 1964 až 1967 se k vodovodní přípojce na koupaliště napojili také zbýšovští zahrádkáři z osady nad koupalištěm.
V roce 1960 byla dokončována hlavní výstavba bytů ve Zbýšově a počet obyvatel se zdvojnásobil. Nastal zvýšený nedostatek vody. Proto byla čerpadlem Nautila čerpána voda z další studny, vzdálené asi 50 metrů od budovy čerpačky. Tato voda byla dodávaná do čerpací stanice zbýšovského vodovodu. Byl tak posilován zdroj vody pro Zbýšov. Zbýšovský vodovodní řad byl takto posilován až do roku 1966 kdy byl zprovozněn skupinový vodovod z prameniště u Moravských Bránic.
Voda z čerpačky u Neslovického potoka sloužila také jako zdroj chladicí vody pro kompresory na padochovském dole Františka. Po zautomatizování čerpacího procesu již čerpací stanici obsluhovali a kontrolovali pracovníci provozu oslavanského dolu V. Nosek--Kukla, ke kterému pomocný důl Františka patřil. Budova objektu čerpací stanice byla zařazena do bytového hospodářství RUD. Po zrušení odběru vody pro Františku Rosické uhelné doly provoz čerpačky zrušily.
V roce 1972-73 byla z nařízení města Zbýšova provedena demolice obytné budovy a přilehlých hospodářských stavení na Barboře a postupně zde byla vybudovaná zahrádkářská kolonie, jejíž členové vodu z čerpací stanice také odebírali. Využívali k tomu stále původní potrubí, i když už tehdy velmi poruchové. Po zrušení provozu stanice podnikem RUD, zahrádkáři zakoupili potřebné čerpadlo a položili k zahrádkářské osadě na Barboře nové vodovodní potrubí a o provoz čerpačky se sami do dnešních dní starají.
Samotný objekt - budovu, vybudovanou před 149 léty v souvislosti s těžbou uhlí, získalo v rámci privatizace město Zbýšov. V roce 1996 zde bydlela už sama paní Ryšková. Protože byty RUD bylo možno získat, tedy privatizovat z Fondu národního majetku pouze na základě založení bytového družstva, a protože v tomto případě družstvo utvořeno nebylo, získalo dům Město Zbýšov a po odstěhování paní Ryškové se dům prodal a následně v roce 2015 zbořen. V jeho těsné blízkosti dnes stojí pod serpentinami nový dům.
Sestavila J. Plchová, upravil M. Růža 2021.