Jedním z pozapomenutých padochovských rodáků, jehož největší sláva spadá do období přelomu 19. a 20. století, a který byl dlouhou dobu poněkud neprávem opomíjen, je významný rakouský politik Karl Leuthner. Narodil se 12.10 1869 v rodině důlního inženýra v Padochově.

Studoval nejprve v Brně a poté práva na univerzitě ve Vídni. Studium ovšem nedokončil a stal se nejprve novinářem a posléze významným sociálnědemokratickým politikem své doby. Jako mladý novinář a kritik se nejprve hlásil k liberálům, ale postupem času čím dál více inklinoval k učení Marxe a Lasalleho. Ve svých článcích a brožurách se od počátku své kariéry často zabýval sociální politikou a religionistikou. Když 14. března 1893 vedl plamennou řeč v Sofiině sále při příležitosti 10. výročí úmrtí Karla Marxe, byl okamžitě poté čestným armádním radou degradován z poručíka v záloze na obyčejného infanteristu. Tento zážitek prý stál na začátku jeho těsnějšího sblížení se sociální demokracií. Dále  přitom pracoval jako novinář. V redakci Arbeiter-Zeitung, kde se objevuje 1. ledna 1895, zastával místo redaktora pro vnitřní a vnější vojenskou politiku. Z té doby pochází nejen řada zajímavých a aktuálních článků, ale i mnoho brožurek s politickou a historicko-náboženskou tématikou. Byl nejenom vynikajícím novinářem, ale i oslnivým řečníkem. Jeho vzorem pro řečnickou stylistiku byl mimo jiné i německý filozof Nietsche. Dalo by se říci, že Leuthner ještě vylepšil Nietscheho ideu o řeči jako nástroji boje jednotlivých sociálních tříd, soudobí kritikové dokonce hovoří tom, že z Leuthnerových projevů zněla "germánská lidová arogance". Vystupuje na četných shromážděních a stává se tak - a to i kvůli velmi dobrým všeobecným znalostem - dominantní postavou v rakouské sociálnědemokratické straně.

Mezi lety 1911 a 1918 byl členem pravého křídla Sozialdemokratische Arbeitspartei v rakouském parlamentu a členem říšské rady. Jeho stopu lze najít i v Praze, kde působil krátce v době vzniku Československa. Od roku 1918 je pak členem  v nejprve provizorním a později i kontituovaném rakouském Národním Shromáždění - nástupci říšského parlamentu. Mezi lety 1920 a 1934 pak nadto zastával funkci řádného člena národní rady, kde se zabýval otázkami zahraniční politiky. Po roce 1934 se stáhl do soukromí a umírá ve Vídni 8. května 1944.

Karl Leuthner patřil mezi výrazné osobnosti nejen na sociálnědemokratické, ale i politické scéně Rakouska začátku minulého století. Byl velmi váženou osobností a za své činy byl uznáván už za svého života. Když v letech 1931-1932 vznikl (podle plánů vídeňského architekta Georga Rupperta) zcela nový bytový komplex v prudce se rozrůstající Vídni na rohu Mollardgasse a Linke Weinzeile, byl pojmenován právě po něm - Leuthnerhof. Budete-li tedy mít někdy cestu, najdete i této světové metropoli stopu tohoto padochovského rodáka v podobě pamětní desky (roh Mollardgasse 89 a Linke Weinzeile 182).

dílo:

"Herrenvolk und Pöbelvolk" - sozialische monatshefte 1905;  Russischer Volksimperialismus, 1915; Religion und Sozialdemokratie, 1923; Frau, Christentum und Sozialismus, 1925.