HORNICKÁ ŠKOLA V PADOCHOVĚ
Hornická škola v Padochově, byla první školou tohoto typu v Evropě. Nacházela se v prostorách bývalého dolu Františka, který byl v té době výdušnou šachtou dolu Kukla. Škola byla založena v roce 1944, tedy ještě za války. V prvním ročníku bylo pouze 12 učňů, kteří byli ubytováni ve čtyřech dřevěných chatkách.
V chatkách nebyly ani skříně, ani noční stolky, pouze pryčny se slamníkem a uprostřed místnosti kamna.
Na plánku jsem načrtl, jak vypadala situace v roce 1945. Škola byla vlastně jednotřídka, kde se učilo 3 dny v týdnu a 3 dny byla praktická výuka. V prvopočátcích se využívalo stolařské a zámečnické dílny a později jezdili učedníci na praxi na důl Ferdinand a Kuklu. Vedoucím učiliště byl Hubert Nevrtal. Mistr tesařské dílny byl pan Kopáček. Mistr kovářského výcviku byl pan Štulík. Češtinu a matematiku vyučoval učitel Maxmilián Škoda. Občanskou výchovu měl pan Oldřich Jančár. K učilišti patřila i cvičná štola, která se nacházela ve stráni k dnešnímu Dřevákovu. V kuchyni „vládla" paní Vespalcová s pomocnicí. Na nádvoří bydlel i kočí pan Klíma. Učební doba měla byt tříletá, ale vzhledem k poválečné situaci byl první ročník zkrácen a mladí havíři nastoupili na náročnou práci po okolních dolech. V poválečných letech se pořádaly nábory na toto povolání pod heslem "Já jsem horník, kdo je víc" a lákali se mladí adepti i na nové uniformy. Přesto se v prvních ročnících podařilo obsadit poměrné málo míst. V roce 1946 se přestěhovali žáci učiliště do dvou místností v budově závodního dolu Kukla pana J. Vokše (viz foto z 1945), kde už bylo slušné bydlení. Zde již si mohla většina učňů lépe odpočinout, nakoupit zboží u obchodníka Jaroslava Kršky, nebo si zajít na pivko k Valešům.
V roce 1947 bylo Hornické učiliště přestěhováno do Zastávky, kde bylo postupem času zbudováno moderní učiliště (dnes uprchlický tábor). 1. 9. 1950 byl v Padochově otevřen nový Domov mladých horníku, který nám utkvěl v paměti pod názvem Internát. Po zbudování nové ubikace ve Zbýšově se budova v roce 1967 uzavírá. V roce 1968 je zde umístěna vojenská posádka v počtu asi 150 vojáku. V roce 1991 přebírá budovu město Oslavany. Ne šťastnou transakci získává budovu soukromý podnikatel, který zde měl vyrábět invalidní vozíky, ale jeho záměr se neuskutečnil. Po dalších neúspěšných různých podnikatelských pokusech budova zchátrala. V současné době vlastní budovu dva podnikatelské subjekty.
Sestavil M. Růža - červen 2020