Padochovský rodák Jan Žalud

18. 5. 1906 Padochov — 18. 1. 1985 Ivančice.

Jan Žalud vyrůstal v Padochově v havířské rodině, v domě kde dnes bydlí Řezníčkovi. Pocházel z početné rodiny. Jeho sourozence můžete spatřit na prvním snímku. Na druhém snímku je jejich „rozvětvená" rodina, na které starší padochovští občané mohou poznat vpravo dole sedícího Jana Žaluda, stojící vpravo Jiří Žalud (dnes Machovi) i jeho manželku Marii (čtvrtá zprava). Úplně vlevo nahoře Arna Juříček a ten hošík s prsty v ústech je Vláďa Žalud z naší ulice a další.

 

V roce 1926 se stal jedním z prvních maturantů reálného gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicich. Již tehdy využíval svoje kreslířské a malířské vlohy. Ve studiu pokračoval na učitelském ústavu v Brně, kde byl žákem akad. prof. Eduarda Miléna. Pozorovatelským talentem a pílí se jeho obrazy dostaly na profesionální úroveň. Mimo jiné jej inspiroval hrotovický rodák, malíř druhé poloviny 19. století, František Bohumír Zvěřina.

V Hrotovicích Jan Žalud působil tři desítky let jako odborný učitel. Vyučoval přírodovědné předměty, kreslení a hudební výchovu. Byl zakladatelem a dirigentem dětského pěveckého sboru. Sbor sklízel úspěchy na různých místech republiky a účinkoval také v Československém rozhlasu. Byl také zakladatelem hrotovického muzea F. B. Zvěřiny a jeho dlouholetým správcem.

V Hrotovicích ho zastihla německá okupace. Za aktivní účast v odbojovém hnutí Obrana národa jej nacisté internovali téměř pěl let v koncentračních táborech na území Polska a Německa. Kreslířskou tvorbu nezanechal ani v nacistické káznici. Jako jediný z lágrového baráku dostal povolení mít u sebe kreslířské náčiní – kousek tužky a kartónky papíru. To se hodilo i podzemní odbojové organizaci. Přes táborovou cenzuru proniklo na veřejnost i pár jeho ručně malovaných pohlednic s krajinkami, na nichž, nad mrakem tvarů obrysů mapy ČSR, vychází slunce.

Po válce se stal prvním předsedou ONV v Moravském Krumlově. Později byl okresním školním inspektorem v Moravských Budějovicích. V roce 1959 se stal ředitelem gymnázia a základní školy v Zastávce u Brna.

V další zájmové činnosti se věnoval práci Svazu zahrádkářů v Zastávce, kde se v roce 1970 stal jeho předsedou.

Působil také jako hudebník v Zastáveckém kvartetu, kde hrál na violoncello. Toto kvarteto účinkovalo nejen v Zastávce, ale vystupoval v mnoha městech jižní Moravy, např. v Jaroměřicích, Náměšti nad Oslavou, Třebíči, Ivančicích a jinde.

 

Dílo malíře Jana Žaluda se dá rozdělit na žánry zátiší (kde převažují květiny), krajiny a výjimečně portréty. Zastoupeny jsou hlavně olejomalby a akvarely. Rád maloval motivy hornického kraje Rosicko-oslavanského revíru, ale také Šumavu, Jesenicko i Vysoké Tatry. Tvůrčím tématem posledních let života byl postup energetických děl – vodní dílo Dalešice a jaderná elektrárna Dukovany. V korytě řeky Jihlavy zachytil jedinečný skalnatý svět, který je dnes pod přehradní hladinou. Jeho dva obrazy můžete zhlédnou v Oslavanech v muzeu na zámku. Je to obraz pralesa, který původně byl k vidění na nádraží na Zastávce a obraz dolu Kukla (viz.foto).

  

Jeho obrazy jsou dnes součástí výzdoby mnoha státních budov i četných domovů.

Jan Žalud miloval a obdivoval život, přírodu a mladistvý elán pokračujících generací.

Se souhlasem Václava Žaluda upravil M. Růža - září 2015.