Přihlášení

Co čas dal a vzal č. 26

SK Padochov
Padochov byla maličká havířská obec v revíru rosicko-oslavanském. Je sice maličká, má smělé a statečné občany. Život horníka není zrovna utěšený, větší díl svého života tráví pod zemí a proto nemůže nás překvapit, že jeho touha po radosti ze života vždy se živelně projeví, jakmile se dostane na boží slunce.

To zvlášť pociťoval vždy mladý horník Jan Sokol. Jako 30letý sdružoval kolem sebe padochovskou mládež a rád by býval svým mladším kamarádům způsobil radost. Však k němu také lnuli! Bylo lhostejné, ať to byl student nebo horník. Všichni k němu utíkali jako k svému tátovi. Jan Sokol se svými mladšími kamarády přišel na myšlenku, založit i v této dědince sportovní klub. Ale kde najít hřiště? Rosická báňská společnost, která nejednou projevila pro své zaměstnance upřímné porozumění, pomohla. Dala k disposici odvaliště pod skalou u dolu Františka v Padochově. Byla to tehdy práce!

Mužstvo SK Padochov v roce 1933. Zleva: Kocáb, Povolný, Pešek, Vaverka, Houfek, Čech, Vidlák, Beránek, Průcha, Dvořák, Bula.



Družstvo SK Padochov roce 1934. Stojící - Adam, Musil, Břínek, Houfek, Povotný, Průša, Pešek, Vidlák, klečí: Vaněček, Severin, Veverka.

Kdyby nebyli přispěchali na pomoc u úředníci z dolu Kukla v čele s Ed. Povolným, K. Doležalem, Irblichem a kdyby nebyl pomohl i pan řídící učitel Raimund Ján, snad by bylo zůstalo jen u pokusu. V roce 1932 po úmorné a vysilující práci začalo se již rýsovat malé hřiště. K jeho dobudování však ještě mnoho chybělo. A tu v kritické chvíli, kdy se začala dostavovat únava, na žádost u úředníků z dolu Kukla, přispěchali na pomoc starší havíři - odborníci, kteří si již dovedli lépe poradit s lámáním skály. Byli to pánové Fr. Skýva, K. Pokorný, A. Suchý, Fr. Smutný a řada jiných. Těm padochovská mládež vděčila za to, že má místo, kam se může ve volné chvíli uchýlit a kde se může vhodně pobavit. V srpnu 1932 byli padochovští sousedé překvapeni originálním pozváním k ustavující valné hromadě nového klubu. Klub začal pěkně, ale bohužel dlouho nevydržel. Za 4 léta po jeho založení se zdálo, že nadšení je již to tam a že klub s takovými obtížemi a s takovou láskou budovaný, zanikne. V této osudové chvilce však se vedení klubu ujati osvědčení pracovníci: K. Doležal, R. Kahl st., R. Pilát, Stojar, bratři Valešové, F. Sobotka a J. Povolný. Těm se podařilo hynoucí klub vzkřísit k novému, radostnému životu. A potom bylo na hřišti hodně živo a i hospodářsky si klub stál dobře.

V roce 1939 - 1940 klub sice byl činným ve fotbalu a házené, ale vždy bedlivě sledoval výchovu mládeže po stránce národnostní. Tato výchova se projevila i 17. dubna 1945, kdy při částečném obsazení města Ivančic Rudou armádou se v Padochově utvořila družina partyzánské skupiny dr. Hybeše, která už před tím byla plánovaná. Čítala celkem 86 členů a z nich 62 členů pocházela ze sportovního klubu. Skupina si uložila za povinnost chránit vesnici a hlavně zdejší průmysl – uhelné doly a západomoravské elektrárny v Oslavanech před německými zločinci. A později spolu s Rudou armádou, jejíž část tu v jedné chvíli byla takřka odříznuta od ostatních, bojovali úspěšně proti Němcům a tak vykonali veliký kus práce, kterou vyzvedli i představitelé partyzánského hnutí na manifestaci v Biskupicích. Současně s tím zajišťovali Němce z celého okolí a zajímali rozprchlé německé vojáky i důstojníky. Při této činnosti jeden člen padl a dalších 6 bylo postřeleno nebo jinak zraněno. Stálý, příznivec SK Padochov Rosťa Černý, jako student utekl do zahraničí a vrátil se domů v hodnosti poručíka. Konečně v národním hnutí velmi činný, čestný, předseda klubu Karel Doležal byt vězněn v koncentračním táboře po dobu 18 měsíců za protiněmeckou propagandu. Obnovená republika nám ukládá nové povinnosti, to dobře chápou členové klubu, povoláním horníci, kteří svými stachanovskými výkony se velmi zasloužili o náš novy stát.

V poválečných letech byla činnost oddílu kopané obnovena, ale potýkala se s nedostatkem hráčů. Až po založení hornického internátu se po doplnění kádru mladými horníky opět činnost „rozběhla“ na plné obrátky. Sám jako školák jsem chodíval fandit na tehdejší holou stráň, nádhernou přírodní tribunu a sledoval „ukrutné“ boje našich fotbalistů. Jezdívali jsme na kolech po okolních vesnicích, ve kterých se hrála tehdejší „liga“. Kolem roku 1960 se založilo i mužstvo dorostenců (viz foto) a žáků, ve kterém jsem si zahrál i já.

Stojící zleva: O. Jánošík, S. Straškrába, F. Pavlíček, J. Růža, Bača, Z. Janíček, Kutiš, J. Houfek, V. Masař, M. Kurka, P. Duráň.

 

Dorost: V. Novotný, S. Moos, A. Růža, Z. Kovář, J. Moos, Sojka, O. Jedlička

 

Byla to krásná doba, kdy se nehrálo pro peníze, ale pro radost. Bohužel po skončení těžby uhlí přebrala areál armáda a tak velká kopaná z Padochova definitivně zmizela.


Nyní se zde nachází f. Ecoclean Technologies.

Sestavil M. Růža – prosinec 2019