Co čas dal a vzal č.18

ŠURYNKA – 100 let od této události.
Kousek za posledním domkem, směrem k Václavce, je na okraji lesa deska, která připomíná vraždu matky.

Tato deska je dílem padochovského občana a samouka Hynka Brázdy. Tento je také autorem pomníku na oslavanském hřbitově, havířů zabitých při výbuchu plynů na dole Kukla 21. března 1921 a autorem památníku obětem I. Světové války v Padochově. Deska v lese má v horní části kříž a pod ním je tento nápis:

ZASTAV KROKY SVOJE POUTNÍČE
A UVAŽUJ.
PEČLIVOU MATKU VE HROB
SKLÁTILA ZDE
VRAŽEDNÁ RUKA SYNOVA
24. BŘEZNA 1919
SYNU PROČ JSI TO UČINIL
MĚ ŽIVOTA ZBAVIL?
PEČLIVOU JSEM MATKOU BYLA
V LÁSCE TEBE VYCHOVALA.

Všeobecně se této desce říká Šurynka. Šel jsem po této tragédii hlouběji a zjistil jsem následující. Na matričním oddělení Městského úřadu ve Zbýšově v oddací knize, na straně 62, kde je zápis ze dne 5. května 1896, je uvedeno: oddávající kněz Julius Koubek farář (sloužil také v Oslavanech). Jako ženich je uveden Jan Šurý, náhradní záložník a havíř ve Zbejšově, manželský syn Jana Šurého ve Zbejšově a Anny, rozené Klíma (u ženských jmen se neuváděla přípona ~ová), oba katolíci, naživě. Ženich se narodil 7. ledna 1873 a jako neplnoletý se ženil ve svých 23 letech. Dále je zde poznámka, která se u různých jiných svateb objevuje: K tomuto sňatku svého neplnoletého syna, dal jsem v přítomnosti dvou, níže podepsaných svědků, své otcovské požehnání. Podpisy a otcův je psán švabachem. Tehdy byla plnoletost až od 24 let, Tato byla snížena po první světové válce na 21 let a po druhé světové válce byla snížena na dosud platných 18 roků.

Jako nevěsta je zde uvedena: Marie Vaverková, narozená 23. června 1869, schovanka ve Zbejšově, dcera Anny Vaverkové, podruhyně v Horních Borech, dcery Bartoloměje Vaverky, podruha v Horním Brodě, katolíci, oba naživě.

V knize narozených, na straně 212 je zápis o narození: Šurý Anna, narozená 1. června 1894. Jako otec se přiznal Jan Šurý, horník před soudem a tak se narodilo svobodné Marii Vaverkové dítě legitimní. V téže knize je pak na straně 242 zápis o narození: Šurý Jan Rudolf, z čísla 110, narozen 2. září 1896. Jako otec uveden Jan Šurý a matka Marie, rozená Vaverková. Tamtéž je ještě zapsaný jako druhý syn Šurý Rudolf, z čísla 110, narozen 28. července 1898, jako manželský syn Jana a Marie. Tímto rodičům se ještě narodila Šurá Ma­rie dne 7. prosince 1901. Nežila dlouho. Jen něco přes půl roku. Zprávu o tom najdeme v knize zemřelých, že skončila svůj krátký život 14. srpna 1902. V téže knize zemřelých je pak na straně 171 zápis: Šurý Jan, Zbejšov 110, zemřel 26. září 1913, otec této rodiny. Na straně 171 téže knihy je zápis: Marie Šurá, vdova po Janu Šurém, havíři ve Zbejšově, rozená Vaverková. Zavražděna, roztříštěním lebky. Nalezena v lesíku u Padochova. Stáří 49 roků, 8 měsíců, 8 dní. Narozena ve Zbejšově 23. června 1869. Zemřela 31. března 1919.

A o co vlastně šlo? Vrah tehdy řekl své matce, že jde do lesa na dříví. Vzal si sekyru a odešel před matkou. Věděl, že matka půjde do Ivančic zkratkou lesem. Vzhledem k tomu, že byla vdovou a matkou tří dětí, tehdy se snažily úřady pomoci jak válečným invalidům, tak i vdovám tím, že dostali trafiku. I paní Šurá tuto trafiku dostala. Každý měsíc si tito trafikanti chodili do Ivančic pro zboží (kuřivo) do tak zvané Habaldy. Habalda byla tehdy naproti gymnázia, byl to jakýsi velkosklad kuřivem a jiným zbožím. Po několika úpravách se stejně zbořila a na jejím místě dnes stojí reprezentační budova Komerční banky. Trafikanti nosili tržbu sebou, aby mohli nakoupit i jiné zboží. O tomto věděl také syn-vrah. Je možné, že peníze ani nebyly tím pravým důvodem k usmrcení matky. Matka totiž slíbila dům, ve kterém žili, že jej přepíše na svoji prvorozenou dceru Annu, což byla hlavní příčina sporu. Syn si na matku počkal v lese na místě činu a tam jí zasadil smrtelnou ránu sekyrou do lebky, která se roztříštila. Po činu sešel dolů k potoku, kde se umýval, ale také části oděvu i smrtící nástroj. V té době šel okolo pan Josef Mann z Padochova a viděl jej tam. Oslovil ho, co tam jako dělá. Vrah mu jen něco odsekl. Pan Mann pokračoval dál a cestou narazil na zabitou. Protože oba znal, hned uhodl, co se stalo, a udělal poplach. Vraha chytili, ruce mu svázali vzadu, sekyru mu strčili za pas (tehdy se hodně nosily zástěry, které byly v pase pevně svázány) a vedli jej okolo místa činu do hasičské zbrojnice v Padochově. Když později přijeli „páni", přivedli jej zase zpět na místo činu. Dokonce se snažil i utéct. Potom jej odvedli dva četníci „s pikami". Říkalo se, že ve vězení zemřel, ale později byl viděn, jak v Brně jezdí autem jako závodník. Stal se málomluvným. Marně jsem se ptal po Zbýšově, který ze dvou bratří byl oním vrahem. Nikdo z těch, kterých jsem se ptal, mi nemohli dát žádnou odpověď, která by mě toto objasnila, zda to byl Jan či Rudolf. Jasno mně do toho vnesla až paní Julie Chaloupková, rozená Pauzová, narozená 7. 4.1904 z Padochova číslo 97.

Když jsem se ptal, zda o tom něco neví, samozřejmě řekla, že tam po celou dobu u toho byla, i když je četníci všechny honili pryč. Nedal jsem jí možnost výběru vraha, ale okamžitě řekla, že to byl Honza. Vylíčila mě celou příhodu. Na závěr mně povídala, že někdo lopatou nabral zbytky mozku a hodil do žita. To již bylo i na mne dost silné a domníval jsem se, že si alespoň žito vymýšlí. Trvala na tom, že je to pravda.

Rozepsal jsem se o tomto případě úmyslně velmi podrobně, aby padochovští občané věděli, o koho se jedná. Když jsem se ptával, proč se tomu říká Šurynka, žádný mě nedovedl vysvětlit, o koho šlo. Říkali, že byla Šurynová, Šurynková a podobně. Její jméno by si dalo jinak podat s problémy. Je zde ale jeden sporný údaj, který pozornému čtenáři jistě neunikl. Jedná o datum této tragické událostí. Podíváme-li se na desku, zjistíme, že se toto přihodilo 24. března 1919. Ovšem na matrice, což je směrodatné a přes to vlak nejede, je datum 31. března 1919. I když se zamyslíme nad účelem cesty, je pravděpodobnější konec měsíce. A podíváme-li se do kalendáře, tak to bylo v obou případech pondělí.

Podle původního článku p. Kyseláka upravil M. Růža – březen 2019.